Historie

Jakoubek vznikl začátkem roku 1990 převážně z lidí, kteří se opakovaně potkávali (a zpívali) na jindřichohradeckém náměstí během „sametové revoluce“ v listopadu a prosinci 1989 a zjistili přitom, že si hudebně i lidsky „sedí“. (Poetičtěji a hlouběji to vyjádřila Draha Blažková ve sleeve-note na bookletu CD.)

Díky iniciativě místního evangelického faráře Jana Blažka – jednoho z lídrů „sametové revoluce“ v J. Hradci – se toto spontánně vzniklé společenství změnilo ve smíšený pěvecký sbor. To, co umožnilo jeho vznik a vývoj, byly především bohaté zkušenosti manželů Blažkových z působení v různých pěveckých sborech, naposledy společně v CANTICUM SACRUM – bývalém pěveckém sboru evangelické teologické fakulty v Praze. Zkoušet se začalo na jindřichohradecké evangelické faře.

Protože fara se nachází na místě, kde se lidově říká „pod Jakubem“ podle nedalekého, na kopci stojícího kostelíka sv. Jakuba, stali jsme se „Jakoubkem“ – jednak proto, že členů sboru nebylo mnoho, a také „Jakoubek“ zní lépe než Jakub. A lepší jméno zřejmě vymyslet ani nešlo :-).

Zkoušky byly od počátku charakteristické snahou o intenzívní zlepšování hlasového projevu a důrazem na kvalitní, „netuctový“ repertoár, z převážné části převzatý právě z CANTICUM SACRUM. Dle všeobecné shody se Jakoubek od začátku orientoval pouze na křesťanskou duchovní hudbu. Základem repertoáru se staly zejména písně ze starých českých kancionálů, skladby J.S. Bacha, a samozřejmě tvorba A. V. Michny z Otradovic, jindřichohradeckého rodáka, to vše doplněné celou řadou dalších drobných vícehlasých skladeb (M. Praetorius, méně známé zahraniční koledy s českými texty, P. Eben, posléze i klasická renesanční polyfonie – T. L. de Victoria, O. Lasso…, nejrůznější kánony aj.).

Silnou inspirací se stal zájezd sboru r. 1992 do komunity v Taizé (Francie), jejíž krátké, ale výrazné liturgické zpěvy se staly rovněž jedním z pilířů repertoáru.

Teprve později – zhruba od r. 1997, zato postupně velmi silně – se prosadily černošské spirituály, bez kterých si Jakoubek v současné době již skoro neumíme představit.

Je dáno vkusem dirigenta, ale i sboru jako celku, že až dosud nenašly příliš místo skladby romantické a i klasicistních je pomálu. Repertoár se ovšem stále rozšiřuje, také směrem k náročným kompozicím. Vzhledem ke komornímu charakteru a značné časové vytíženosti svých členů Jakoubek vždy zůstával u interpretace skladeb drobných, převážně a capella – viz Repertoár, až v poslední době se situace lehce mění.

Sbor měl od začátku „ekumenicko – naddenominační charakter“ – místo v něm našli lidé různých křesťanských vyznání, ale i ti, kteří svůj vztah k Bohu teprve hledají nebo se (zatím ?) nechtějí do nějaké konkrétní církve začlenit.

Nelze opomenout dlouhodobou všestrannou podporu „paní farářové“ Drahomíry Blažkové, také díky níž se společenství sboru stále utužovalo i po lidské stránce a zkoušky byly nejen prací, ale i příjemným setkáváním přátel. Tento velmi podstatný rys sboru zůstal doposud.

V roce 1996 se Jakoubek stal součástí nově vzniklého Místního sdružení YMCA v J. Hradci, což mu přineslo určité výhody.

Sbor vystupoval převážně v J. Hradci a okolí (Zahrádky, Moraveč, Soběslav, Lásenice, Pleše, Dolní Pěna, Horní Pěna, Horní Dubenky, Žirovnice, Kardašova Řečice, Horní Radouň…). Kromě pravidelných koncertů o církevních svátcích (Vánoce, Velikonoce) šlo i o další příležitostná vystoupení – koncerty pro Zvláštní školu J. Hradec, domov důchodců, půlnoční vystoupení v rámci folkového festivalu Jindřichohradecká růže r. 1997, otevírání rekonstruovaných kaplí, vernisáže, benefiční koncerty (pro soběslavský stacionář Rolnička, hospic Anežky České, nadaci ADRA, oběti povodní, společnost ROSka, Slunéčko…), koncerty v rakouském Gmündu (v prosinci 1999 samostatně, v květnu 2000 společně se spojenými rakouskými pěveckými sbory při provedení Magnificat J. Ruttera), společné koncerty s česko-rakouským orchestrem ZUŠ J. Hradec a rakouské oblasti Waldviertel… a také opakovaná vystoupení při bohoslužbách pro vojáky před jejich odjezdem do Bosny v rekonstruovaném kostele v Plané (vojenský prostor Boletice u Českého Krumlova). K této zvláštní zkušenosti dopomohly kontakty dirigenta Jana Blažka s vojenskými kaplany.

V letech 1997-2001 vedle Jana Blažka vypomáhal s dirigováním Jaroslav Hojný, který se v roce 2001 ujal vedení sboru poté, co „náš Honza“ překvapivě nastoupil cestu vojenského kaplana. „Bohoslužba vyslání“ se ovšem bez Jakoubka neobešla… Po svém návratu z mise AČR v Bosně se (naštěstí pro Jakoubek) Honza do činnosti sboru znovu zapojil, ovšem, vzhledem ke služebním povinnostem, v míře poněkud menší než dříve.

Od roku 2003 se sbor opakovaně účastnil provedení Rybovy České mše vánoční v J. Hradci, spolu s dalšími místními sbory a Jindřichohradeckým symfonickým orchestrem (JHSO). Tentýž rok jsme také poprvé vystoupili na nově vzniklém festivalu černošských spirituálů a  gospelové hudby Spiritual Fest v Praze – Nových Butovicích, kterého jsme se pak lehce nepravidelně účastnili do roku 2010. V dalších letech jsme bohužel zjistili, že termín akce v polovině září nám vyhovuje stále méně…

V květnu 2003 jsme u nás přivítali Akademický sbor Žerotín z Olomouce (v němž začínal dirigent Jakoubka Jaroslav Hojný) a užili si zvuk kvalitního velkého pěveckého tělesa.

„Ymkařský charakter“ Jakoubka byl podtržen zpíváním na církevních setkáních mládeže – v říjnu 2005 na Sjezdu (nejen) evangelické mládeže ve Žďáru nad Sázavou a v listopadu 2008 na seniorátním setkání mládeže ČCE v evangelickém kostele v J. Hradci. 

Zájezdů“ sboru vzhledem k vytíženosti jednotlivých členů nebylo mnoho, ale vždy stály za to, po hudební i společenské stránce 🙂

  • 4/2002 velikonoční koncert v Mladé Boleslavi – románský kostel sv. Havla
  • 5/2002 Olomouc – koncert v evangelickém kostele
  • 4/2004 Dobřany u Plzně (společně s PUDU – Pěveckým uskupením dobřanských učitelů)
  • 5/2007 Olomouc – mše na Sv. Kopečku a koncert „Setkání“ se Zpěvokolem – pěveckým sborem Českobratrské církve evangelické (ČCE) v Olomouci, v místním evangelickém kostele
  • 7.6.2008 Olomouc – festival Svátky písní, stříbrné pásmo v kategorii H2 (87 bodů ze 100). Akce plná emocí nedobrý pocit ze stresujícího soutěžního vystoupení vystřídala euforie při vyhlášení na olomouckém náměstí a pak fantastický hudební zážitek při závěrečném koncertu šesti nejlepších sborů celého festivalu (z nichž zejména absolutní vítězové – Coralia de Puerto Rico San Juan – nás naprosto uchvátili).

V lednu 2009 Jakoubek vystoupil na prvním plese YMCA v J. Hradci. Při dalších ročnících už toho nebylo třeba – bylo dost jiného programu 🙂

Inspirováni blížícím se 20-letým výročím vzniku sboru odvážili jsme se nakonec i nahrávání CD. Proběhlo 13.-14.6.2009  v jindřichohradeckém Domě dětí a mládeže a byla to zcela nová, zajímavá zkušenost. Nejlépe jsme kupodivu zpívali až v závěru… kdyby tak bylo víc času (a peněz 🙂 ). Díky trpělivosti a profesionálnímu přístupu lidí z Antiphony se dobrá věc nakonec podařila. Silné zážitky z natáčení a radost z toho, že je „hotovo“ jsme pak prostě museli společně vyventilovat ještě 17.6. v bistru Pod hradem 🙂

7.11.2010 se konala oslava 20 let Jakoubka, na místní podmínky celkem velkolepá akce. Koncertu s názvem MŘS(R) – Malá Říjnová Sborová (R)evoluce (název inspirován datem pořádání 🙂 ) v Rytířském sále jindřichohradeckého zámku se zúčastnilo všech pět místních pěveckých sborů – kromě Jakoubka Smetana, Chrámový sbor Adama Michny, Fuertes a gymnaziální sbor Zanoty. Atmosféra i návštěva koncertu byly – k naší radosti – úžasné a všichni přítomní si toho náležitě užili.

Rok 2011 byl bohatý na mimořádné zážitky. 24.4.se konala premiéra naší první větší skladby s (tehdy komorním) orchestrem – Misericordias Domini W. A. Mozarta. Napoprvé to nebylo špatné, pro jistotu jsme si to ještě zopakovali s celým JHSO na adventním koncertu 4.12. téhož roku.

30.4.-1.5. 2011 jsme vyjeli na Polabské prozpěvování, na pozvání Chrámového sborem u sv. Jana Křtitele z Lysé nad Labem. Zpívalo se v Přerově nad Labem a v Lysé nad Labem, v Přerově navíc zaujala návštěva skanzenu a v Lysé prohlídka rozsáhlého zámeckého parku s množstvím soch Matyáše Bernarda Brauna, za neuvěřitelně fundovaného výkladu bývalé profesorky místního gymnázia. Velmi příjemné bylo i neformální setkání se členy sboru.

A 3.-5.6.2011 přišel evangelický Kirchentag v Drážďanech – první větší zahraniční štace. Obrovská akce s bohatým programem, náš (velmi vydařený) koncert v Herz-Jesu-Kirche, prohlídka Zwingru, podvečerní hudební nešpory špičkového chlapeckého pěveckého sboru s více než 800-letou tradicí, ve zvláštním kostele, který „až po střechu“ zaplnilo přes 1000 posluchačů (zpočátku jsme se báli, že se nevejdeme), noční zpívání u Labe v letní hospůdce, nádherné počasí… prostě „výlet neměl chybu“.

V listopadu 2011 jsme vystoupili v klášteře v Kostelním Vydří, na pravidelném setkání vojenských kaplanů.

V tomto roce začala i spolupráce s Cantate Domino – pěveckým sborem brněnského evangelického sboru: v říjnu 2011 proběhl společný koncert v J. Hradci, v květnu 2012 pak naše vystoupení v evangelickém kostele v Brně, v rámci Noci muzeí. Od brněnského sboru jsme získali několik nových, zajímavých not.

14.4.2012 jsme měli dva koncerty v kostelech v okolí Milevska, oblasti pro nás dosud neznámé – v Nadějkově a Chyškách. V Nadějkově nás překvapil rozsáhlý, byť nyní zchátralý zámek se zahradou a v Chyškách velmi početná a živá katolická farnost.  

Podzim 2012 se nesl ve znamení řeckých koled. Bylo to nakouknutí do úplně jiného hudebního světa a řečtina byla zpočátku tvrdým oříškem… který jsme však nakonec úspěšně rozlouskli 🙂 S JHSO a kyperským dirigentem Mariosem Christou, který koledy pro sbor a orchestr zaranžoval, jsme absolvovali koncerty v Hodoníně, Kroměříži a J. Hradci a navázali přitom blízké vztahy se členy JHSO. Dvě z koled jsme začlenili i do vlastního pravidelného vánočního koncertu.

Na jaře 2013 se Jakoubek spolu s ostatními jindřichohradeckými sbory připojil k celostátní akci Pamatuj! – připomínce židovských obětí holocaustu, také z J. Hradce.

Od dubna 2013 začínáme cvičit první skutečně velkou skladbu, Mozartovo Rekviem. Jde o společný projekt JHSO a jindřichohradeckých pěveckých sborů,  s plánovaným prvním termínem provedení na jaře 2014 – dosavadní spolupráce sborů a orchestru se všem líbila, takže se prohlubuje. Je to pro všechny velká výzva… uvidíme. Snad nám zbude čas i na něco dalšího 🙂

Kapitolu o historii Jakoubka pravděpodobně nelze ukončit lépe než – opět – citátem ze sleeve-note na bookletu našeho CD: „Přestože se velká část členů obměnila a všem přibývají léta, je Jakoubek i po více než 20 letech živoucím a dynamickým společenstvím. Možná také proto, že křesťanská duchovní hudba, i ta stará, pro něj představuje něco živého a žitého, co přináší nejen krásu, ale i radost, posilu a pravdu. I dnes.“ Díky Bohu za společně prožitý a prozpívaný čas.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *